țolíc și țolínc n., pl. e (dim. d. țol). Est. Țol mic: țolicu de pe vatră (Cov. VR. 1911, 11, 234). substantiv neutruțolic
țolinc | nearticulat | articulat | |
nominativ-acuzativ | singular | țolinc | țolincul |
plural | țolince | țolincele | |
genitiv-dativ | singular | țolinc | țolincului |
plural | țolince | țolincelor |